V předjaří roku 1970 přibyla na mapě Československa nová Chráněná krajinná oblast – Orlické hory. Významnou vlastností takto vymezených oblastí je, že pečují o krajinu jako takovou, nejen, že podtrhují mimořádné přírodní a krajinotvorné hodnoty, ale v důsledku se starají o vše, co se na daném území nachází. Pod ochranou tak zůstávají i výsledky práce a úsilí místních obyvatel, kteří tu hospodaří a díky lokálním odlišnostem také neporušený krajinný – nezaměnitelný – ráz…

Kdo jsou poučeni, jistě potvrdí: jde o protáhlý hřeben, nikoli s ostrými štíty skal, sahajícími nad dva až tři tisíce metrů nad mořem a vyžadujícími špičkovou kondici. Naopak příjemně zvlněné svahy s kvetoucími loukami, lesy, místy rašeliništi, s množstvím pozoruhodných druhů živočichů i rostlin vytvářejí příznivý prostor pro bezpečné toulky, objevování a uspokojení z nových zážitků. Dosahují nejvýše do 1115 m n. m. (Velká Deštná) a jsou protkané hustou sítí dobře vyznačených pěších i cyklistických tras, takže nám dovolují vyrazit třeba s houfem dětí. Potkáme i seniory, či turisty vysloveně rekreační. To však neznamená, že by v oblasti chyběly příležitosti k aktivitám adrenalinovým, pro milovníky sportu i napětí. Orlicko si po staletí udrželo nenarušený, původní přírodní charakter. Kromě městských či zámeckých parků, opečovaných venkovských zahrad (často díky chalupářské vášni) tu objevíme např. bukový prales, či přírodní parky a rezervace, kudy vedou naučné stezky. Půvabné partie najdeme nejen ve vyšších horských polohách a rozsáhlých lesech, ale také podél řek, šumících roklemi místy podél hranice mezi Českem a Polskem. V létě samozřejmě přijdou vhod i vodní hladiny rybníků a přehrad. Romantické okouzlení návštěvníkům – především těm nejmenším - navodí bájná princezna Kačenka z orlické pohádkové říše, či bájný Rampušák – obdoba krkonošského Krakonoše…

Oblíbeným východiskem k toulkám Orlickem je Rokytnice v Orlických horách. Byť je nejmenším městem okresu, je tu co obdivovat a jeho historie rozhodně nepostrádá množství stránek. Procházku můžeme začít na Náměstí T. G. Masaryka. První československý prezident tu má i svůj pomník. Uprostřed náměstí větřík čeří hladinu křišťálové vody novorenesanční kašny z roku 1886. Nepřehlédnutelný je Mariánský sloup z let 1770 – 1771 se sochou P. Marie Imaculata a sousoším sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého na soklu. Na okraji náměstí zaujme farní kostel Všech Svatých z let 1679 – 1984. Ke kostelu přiléhá barokní fara z r. 1715, v přízemí s kaplí sv. Pavla. Za pozornost stojí i dřevěné domy s podsíní a lomenými štíty z počátku 18. století. Pokračovat lze na nádraží, kde láká zejména fanoušky drah Muzeum železnice. Než sem dorazíme, míjíme vyhledávaný hotel Rokytenka s bohatě vybaveným dětským hřištěm, miniZOO a prodejnou skvělých lokálních potravin, nazvanou „Rokytnické dobroty“. Jen málokdo tu nenakoupí… Železniční muzeum připomíná historii lokálky Doudleby – Vamberk – Rokytnice. V bývalé výtopně stojí parní lokomotiva č. 328.011, právě podstupující dokončování rekonstrukce. Nechybí řada dokumentů a předmětů z železniční minulosti, vybavení nádražních budov a kanceláří, ale i dva miniaturní modely krajin s železničním provozem, jeden z nich řízený digitálně. Cesta nás dále vede k raně baroknímu zámku, dominantě náměstí. Ve stylu pozdní renesance byl dokončen ve druhé polovině 16. století, o sto let později pak byl přestavěn do podoby, jak jej vidíme dnes. Chlubí se bohatou výzdobou a najdeme tu také barokní kapli sv. Petra a Pavla. Poblíž zámku, obklopen parkem, stojí kostel Nejsvětější trojice, zvaný též zámecký. Vznikl jako protestantská modlitebna v r. 1603, později byl přestavěn na kostel katolický. Interiér uchovává významné hroby a varhany, pocházející z dílny rokytnické varhanářské rodiny Spanielů. Navštívit nám zbývá ještě např. poutní kapli sv Anny, židovský hřbitov, Sýpku – dnes Muzeum Orlických hor a chceme-li se porozhlédnout šířeji, pak vyhlídku na Rokytnici.

V okolí Rokytnice se také nabízí řada atraktivit – např. rozhledna Anna na Anenském vrchu, Muzeum tvrz Hanička, poutní kostel a obec Neratov, Zemská brána – rokle na Divoké Orlici, Kunštátská kaple. Za horkých letních dnů se lze vykoupat v nedaleké Pastvinské přehradě. Zastavit se stojí za to také v kostele sv. Jana Křtitele. Je prodchnut mnoha událostmi i mýty – jak nám pověděl bývalý starosta Rokytnice Petr Hodousek.

Dobrým místem k životu je Orlické Záhoří. Přesvědčil nás o tom zdejší starosta, Vojtěch Špinler. Při setkání s ním v Horské chatě Záhoří jsme se brzy přestali divit, že do funkce starosty je po léta volen opakovaně. Srší energií, ale i spoustou nápadů, z nichž mnohé už uvedl do života a obec z nich profituje. I s ním jsme absolvovali toulku lokalitou, po níž nám zůstal jen obdiv a uznání. „Nemáme to tu jednoduché“, počal svůj komentář, „jsme výš a od vnitrozemí nás dělí pásmo hor – proto záhoří. Máme i delší topnou sezonu – ale výsledkem je, že držíme spolu, vzájemně se podporujeme a pomáháme si. Bez toho by to nešlo“. Dřevaři a skláři se tu vyskytovali již v letech 1590 – 1600. Zdejší obce spadaly do panství opočenského, solnického a rychnovského. První písemná zmínka o obci Kunštát (dnes Orlické Záhoří) pochází z roku 1623. Vsi dominuje kostel sv. Jana Křtitele z let 1754 – 1763. Před ním na jeho místě stál kostel dřevěný z r. 1612. Kromě církevních obřadů se zde odehrávají akce kulturní, často výstavy. Trvale je tu expozice sklářství a umění barokního malíře skla a porcelánu Ignáce Preisslera. Hlavní oltář se sochami sv. Jana Nepomuckého, sv. Zikmunda, sv. Václava a sv. Vojtěcha byl dokladem respektu k českým národním světcům v poněmčeném pohraničí. Od roku 2018 je rekonstruovaná věž kostela přístupna veřejnosti. O dva roky později byla socha a zvon sv. Jana Nepomuckého do kostela vráceny, vysvěceny a jsou přístupny turistům. Obec si připomíná také návštěvu císaře Josefa II. (v r. 1779), který během jedné ze svých inspekčních cest vzal do rukou kosu a pomohl sklízet oves na poli sedláka Nutze.

Jak obsáhlá a zajímavá je historie obce, tak pozoruhodná je i současnost. Starosta Špinler nám ukázal rekonstruovanou zaniklou továrnu – dnes z jedné třetiny středisko pro děti a mládež (se spoustou výtvarných pomůcek, včetně keramické pece), z druhé hasičskou zbrojnici s nejmodernějším vybavením a ve třetí s mechanickou dílnou, která slouží k údržbě a opravám všech myslitelných technických, dopravních a strojních zařízení. Starosta k tomu poznamenává: “jsem – rozuměj obec - tu největší zaměstnavatel“… Poté jsme vyjeli ke dvěma skiareálům – Černá Voda a Orlické Záhoří. Jsou nové, moderní a mají velký rozvojový potenciál. Záhoří během roku pořádá ipopulární, zavedené akce, jako Pouťové oslavy (21. – 22. června), Mezinárodní hasičskou soutěž (5. července), či věhlasné lesnické soutěže Kunštátský drvoštěp (9. srpna).

Podorlicko toho návštěvníkům nabízí mnohem víc. Nehovořili jsme např. o zdejší regionální gastronomii. Ochutnat jistě stojí za to např. kyselku – bílou polévku U Hubálků, nefalšované české buchty na Kozím chlívku, originální, certifikované produkty farmy Sokol z Rampuše, či pivo z pivovaru Rampušák v Dobrušce. Netřeba váhat - Orlicko je pro skvělé prázdniny mimořádně vhodné.. Podrobnosti na www.info.rokytnice.cz či www-orlickezahori.cz.

Miroslav Navara