Tento článek vyšel původně v magazínu „ČD pro vás“ v roce 1999. Je až s podivem, že i když uplynulo více než deset let a zmiňovaný zákon byl od té doby dvakrát novelizován, v praktikách některých subjektů se toho mnoho nezměnilo a doporučení v něm jsou stále platná. Článek je doplněn o poznámky a je mírně krácen.

Editor

Jak úspěšně obejít zákon.

Počínaje dubnem letošního roku (1999), tentokrát už definitivně a neodvolatelně vstoupí v platnost tzv. zákon o pojištění cestovních kanceláří. Samotný vznik tohoto zákona byl motivován snahou zákonodárců ochránit zákazníky cestovních kanceláří před nepříjemnými důsledky vlny krachů cestovních kanceláří, které si mnozí pamatují z roku 1997. Zákon dlouho a bolestně vznikal od samého počátku za výrazného přispění profesních sdružení cestovního ruchu. Od původní představy jednoduché normy až k ambicióznímu zákonu jednomu z prvních v ČR plně odpovídajícího právu EU. Nakonec vyšel v dnešní podobě, jejíž některé aspekty nevycházejí plně z doporučení odborníků například z asociací cestovních kanceláří , jako zákon 159/99 Sb. a není pochyb o tom, že některé jeho paragrafy by už dnes snesly novelu. Nicméně i v dnešní podobě určitě přinese do dosud přehnaně benevolentního prostředí určité síto, kterým dříve nebo později propadnou ti kteří nebudou stačit novým požadavkům.

Stručně, zákon rozlišil podnikání v cestovním ruchu na cestovní kanceláře a cestovní agentury, přičemž cestovní kanceláře musí získat poměrně náročným schvalovacím řízením tzv. koncesi a jsou pak oprávněny prodávat vlastní zájezdy svým jménem například i tzv. cestovním agenturám. Ty naopak mohou prodávat zájezdy pouze jménem koncesované cestovní kanceláře. Aby to však člověku , který neprošel mnoha desítkami hodin diskusí, seminářů a školení k uplatnění zákona s pracovníky ministerstev , poslanci a dalšími odborníky, nebylo hned tak jasné, zavedl pojem „zájezd ve smyslu zákona“. Zájezdem se v tomto zákoně rozumí předem připravený a nabízený soubor služeb cestovního ruchu a takto připravený zájezd musí pak být pojištěn povinným zákonným pojištěním známým u automobilů, ale pro případ havárie neboli krachu cestovní kanceláře. Pokud by tento případ nastal, pojišťovna by jednak klienty zkrachovalé cestovní kanceláře dopravila zpět do ČR, ale nahradila by jim i například předem zaplacené a nevyčerpané služby. To však platí pouze a jenom pro zájezdy ve smyslu předchozích řádek.

Mnoho dnešních podnikatelů již dnes přemýšlí, jak na takový zákon vyzrát. Existuje několik zatím známých způsobů, ale český člověk určitě vymyslí mnoho dalších. Zákon zaprvé říká, že to musí být předem připravená a kompletně nabízená služba. Tedy například ubytování s polopenzí a dopravou. Nabídky některých kanceláří budou tedy nabízet sestavení „zájezdu“až na konkrétní objednávku (Novela z roku 2004 mezitím doplnila i tyto zájezdy do režimu pojištění) . Jiná finta spočívá v nabídce samostatného ubytování, stravování, dopravy atd. Prodají vám tedy tyto služby každou zvlášť (i tuto praxi novela postihuje, i když kontrola je těžká). Jak rozeznat cestovní kancelář, která ze zákona své zájezdy pojišťuje, cestovní agenturu a neseriózního podnikatele? Mělo by to být jednoduché. Zákon ukládá jednoznačné označení provozovny a materiálů cestovní kanceláře slovy cestovní kancelář nebo cestovní agentura. Nejpozději s voucherem a pokyny na cestu by pak měl klient obdržet od cestovní kanceláře certifikát o pojištění. Zároveň by měl podepsat s cestovní kanceláří cestovní smlouvu. Zase to však má háček i cestovní kancelář může totiž prodávat „nezájezdy“ , které nejsou pojištěny. Mnoho méně seriózních cestovních kanceláří se bude snažit také obalamutit neznalého člověka směšováním dvou pojmů a budou říkat , že jejich zájezdy jsou pojištěny. Zapomenou už však taktně dodat, že ne pro případ krachu cestovní kanceláře, ale například běžným cestovním pojištěním.

Není pochyb o tom, že letošní rok dojde k procesu pročištění trhu a jeho postupnému přechodu k modelu, který funguje například v zemích EU, kde na trhu existuje několik velkých subjektů a vedle nich řada cestovních agentur, které prodávají jejich zájezdy přímým klientům (to se zatím nepotvrdilo a na trhu v ČR stále existuje více než 1000 cestovních kanceláří). Tyto známé mamutí zahraniční cestovní kanceláře operují již dnes na našem trhu a nabízejí své zájezdy s odlety z Vídně či Mnichova prostřednictvím svých prodejců v ČR. Nový zákon jim však uloží povinnosti, které splní pouze u nás koncesované a pojištěné cestovní kanceláře. Budou se tedy muset těmto podmínkám přizpůsobit stejně jako naše cestovní kanceláře.

Jak dlouho a jak úspěšně bude možné ještě obcházet zákon záleží už jen na klientech cestovních kanceláří a na jejich ochotě, či neochotě riskovat své peníze. Za kvalitu a jistotu se všude na světě totiž musí platit.

Ing. Petr Tiefenböck